Hippokratés z Kósu

(*460 př.n.l.–†377 př.n.l.), byl nejslavnější lékař starověku a „otec medicíny“, zakladatel racionálního lékařství.
Je mu přisuzována nejstarší vrstva sbírky lékařských textů Corpus Hippocraticum, které nahradily léčitelskou magii soustavným pozorováním a racionální úvahou a položily tak základy medicíny jako vědeckého oboru. Snažil se o vymezení duševních poruch, lidský mozek považoval za interpreta vědomí. Bývá mu přisuzováno autorství Hippokratovy přísahy – souboru etických pravidel pro jednání lékaře.